Ostrov Brač

Největší ostrov ve skupině Středodalmatských ostrovů, třetí největší v celém jadranském souostroví (395 km2). Severní část ostrova spadá pozvolna k moři, na jihu se nacházejí strmá skaliska. V jižní části ostrova najdeme také nejvyšší bod - Vítova hora (Vidova gora, 780 m), ta je současně nejvyšším bodem jadranského souostroví. Vrchol hory je skvělým vyhlídkovým místem a také vyhledávaným bodem startu vyznavačů paraglidingu a létání na rogalu.

Brač je od pevniny oddělen Bračským a Splitským průlivem (Brački i Splitski kanal), od Hvaru Hvarským průlivem (Hvarski kanal) a od Šolty Splitskou úžinou (Splitska vrata).

Brač je typický vápencový ostrov s převážně kamenitým terénem. Část ostrova pokrývá společenství makchie, případně frygana (vždyzelené křoviny, zakrslé stromy, byliny). Ve výšce nad 400 metrů nad hladinou moře (v některých lokalitách i přímo na pobřeží) rostou borovice halepské a černé, které např. na Vidově hoře tvoří rozsáhlé lesy. Pokrývají téměř 25 % povrchu ostrova.

Na Brači nejsou vodní toky, kromě několika sladkovodních pramenů u Bolu. Celkově je ostrov závislý na zásobování vodou podmořským potrubím z pevniny (z řeky Cetiny).

Klima je výrazně středomořské s poměrně vysokým počtem hodin slunečního svitu. Na většině pobřeží se nacházejí pěkné pláže (drobné oblázky a písek). Vyniká zejména pláž Zlatni rat (Zlatý mys) v Bolu, pokládaná mnohými za nejkrásnější pláž na Jadranu.

Na ostrově Brač je 22 obcí s celkem se 14 tis. obyvateli. Správním střediskem je Supetar, v hospodářství ostrova mají významnou úlohu Pučišća, Nerežišća, Selce a některé další.

Nálezy na ostrově svědčí o osídlení již od neolitu. V prvním tisíciletí př. Kr. tu jako první historičtí obyvatelé žili Ilyrové, v této době sem přišli i Řekové. Ve 2. stol. př. Kr. ovládli ostrov Římané.

Středověk přinesl střídání vládců, od 15. stol. se Brač dostal na dlouhou dobu pod nadvládu Benátek. V krátkém mezidobí po pádu Benátské republiky, za napoleonských válek, sloužil ostrov jako hlavní námořní základna a přístav. Pak až do konce první světové války patřil Rakousku.

Obce si  do značné míry  zachovaly typický dalmatský ráz. Brač je přitažlivý i pro své četné stavitelské památky: ilyrské (kyklopské) hradby, opevněná sídliště zvaná gradiny, nízké chýše kruhového půdorysu z místního lomového kamene zvané bunje, skýtající pastevcům úkryt před nepohodou.

Po Římanech tu zůstaly četné sarkofágy, dvě mauzolea a zbytky dalších staveb. Starokřesťanskou epochu reprezentují pozůstatky svatyň a starochorvatské období pak jedenáct starobylých kostelíků z 9. - 12. stol.. Stojí většinou na návrších nebo na kopcích, takže je od nich krásný rozhled. K nejpřitažlivějším památkám patří skalní klášter Blaca v jihozápadní části ostrova a Dračí jeskyně (Zmajeva spilja či pećina) u Murvice na jižním pobřeží. Za prohlídku stojí renesanční památky.

Předností Brače jako střediska cestovního ruchu jsou především krásné pláže, hojnost středomořského rostlinstva, moderní hotely, apartmány, soukromé domky a vily. Ve větších střediscích pak nechybí kvalitní nabídka možnosti sportovat (především vodní sporty), a to zvláště v letovisku Bol - výuka a provozování windsurfingu, jachtinku, potápění aj. Hlavní letoviska jsou Supetar a Bol. Dalšími jsou Sutivan, Milna, Splitska, Postira, Pučišća, Povlja.

Brač má trajektové spojení se Splitem ze Supetaru. Do Makarské jezdí trajektová linka ze Sumartinu (na jihovýchodním konci ostrova). Rychlá lodní linka Split - Jelsa na Hvaru má zastávku i v Bolu. Ve vnitrozemí ostrova je mezinárodní letiště využívané především pro charterové lety.